Podle mé letité zkušenosti, většina z toho co upeču nebo uvařím, se mi nejlépe povede hned na první pokus. Někdy už to další vylepšování receptu nevede k ničemu...Ale u ciabatty, italské veky nebo chleba, to bylo jinak...první pokusy nebyly špatné, ale nebylo to prostě ono...:-) Zkoušela jsem různé teploty trouby, výšku plechu, mouky, poměry apod...a nakonec to prostě klaplo!
Není to objevení Ameriky pochopitelně, to netvrdím...:-), ale stejně, ta její křupavá kůrčička a nadýchaná střídka je prostě luxusní požitek. O italské ciabatte toho bylo napsáno mnoho, má své příznivce i odpůrce. Někdo ji v Itálii nemůže vystát a drzí ji milují a chtějí tu chuť jíst i doma, mimo dovolenou...a to jsme i my!:-) Je pravda, že po delším pobytu v cizině také mně chybí klasický český chleba, lhát nebudu...:-) Nicméně zase na druhou stranu se vždy těším až si do té báječné baječné bagety kousnu a křupnu si kůrčičku! Mňááám! A jak vy jste na tom? Do které skupiny patříte Vy, moji čtenáři?
Hlavní proti ciabatty je prý právě ona vypečená, až ostrá kůrka a měkký vnitřek, který nejde krájet. Ono totiž Italové ciabattu nekrájejí, ale ulamují...to k ní i k nim patří. Je to prostě italian style:-)...a tak si prostě pořádný kus ulomte a ty kousky z ní rukama oddělené přikusujte třeba ke grilovanému masu, salátu nebo dresingu. A kašlete na nůž. Není to totiž jen o tom pečivu, ale také o kvalitních surovinách a životním stylu. Jeho vyznavači pak milují i ciabattu...
Jak tedy na tu italskou křupavku?
300 g hladké mouky 00 Barilla
200 g hladké mouky 0 Barilla (italské mouky mají jiný obsah lepku než ty české a jsou tudíž na tento italský chléb vhodnější, těsto je velmi vláčné a v troube pak také krásně nakype a přitom se zapeče)
3 lžíce olivového oleje extra vergine Bertolli Gentile
300 ml vlažné vody
50 ml vlažného mléka
1/3 čerstvého droždí
2 lžičky soli a 1 lžičku cukru nebo medu
A to je vše... ze všech surovin vypracujete řidší lepivé těsto (právě díky té mouce 0), pokud je tuhé, ještě přidám vodu. Nejpohodlnější je to v pekárně na chleba! Nechte kynout asi hodinu a po té přendejte - doslova asi skoro přelejte na plech vyložený pečícím papírema nechte ještě 15 minut v teple kynout. Mezitím si rozpalte obyčejnou troubu (zezhora i zdola) na 230stC, dolů dejte nádobu s vodou (stačí na druhý plech) a na druhou příčku zespod pak dejte plech s ciabattou - ničím ji nemažte, nesolte...prostě tak jak je ji tam šoupněte a nechte ji tam. Pečte 30 minut a pak ještě dalších 5-10 minut už bez té vody v troubě. To aby chytla tu křupavost! :-)
A je to! Vytáhněte a ulamujte...ale pozor ať vám zbyde k tomu salátu či steaku! Ciabattu vydrží vláčná a křupavá relativně dlouho, ale u nás zatím déle než 24 hodin nevydržela a to už byl rekord!
Tak buon apetit od Španělky! :-)
P.S. - To poslední foto - s posolenou kůrčičkou taky dobrá, ale nebyla tak křupavá a samozřejmě že po vychladnutíí sůl "mokvala" - takže já volím bez soli!
